CZ | DE | EN

Vyšší odborná škola a Střední průmyslová škola

Vítejte na stránkách - Vyšší odborná škola a Střední průmyslová škola


Na Erasmu v Birminghamu

 

Každý rok mají studenti VOŠ v rámci projektu Erasmus možnost vyrazit za poznáním a praxí do ciziny. S čím vším se musí student vypořádat, jaká úskalí na něho čekají, jakým přínosem taková zahraniční stáž může být, se můžete dovědět ve vyprávění Jardy Edera, který se před nedávnem vrátil z anglického Birminghamu.

 

Jak to všechno začalo

            Celé to začalo, když nám pan Červený oznámil, že pátý semestr, který je vyhrazený pro odbornou praxi ve firmách, je možno strávit i v zahraničí díky programu Erasmus. Jednalo se o dva studenty a cílovým místem bylo anglické město Birmingham. První, co mě napadlo, bylo, že s mojí docházkou a prospěchem na některých předmětech je to pro mě spíš sci-fi představa než něco, co by se mohlo stát realitou, ale i tak jsem to chtěl zkusit, protože taková příležitost, jak si zdokonalit angličtinu, poznat nové lidi, pracovat ve firmě jako je Space4, vás nepotká každý den. K mému štěstí zájem nebyl tak silný, jak jsem očekával. Za prvé dost lidí už mělo praxi domluvenou a za druhé, při vší úctě k mým spolužákům, naše třída není zrovna nabitá „příznivci angličtiny".

Přípravy na cestu

Takže, než jsem se nadál, kontaktovala mě paní Hana Kubišová, která se svým manželem spolupracuje se školou, co se Erasmu v Anglii týče. Hanka nám dala spoustu užitečných rad ohledně toho, jak si sehnat ubytování, letenky, jak postupovat ve firmě. Vybrání místa pobytu bylo snad nejdůležitějším rozhodnutím a byl to docela oříšek. Potřebovali jsme, aby bylo co nejblíže zaměstnání. Bydlí se v rodinách a dost lidí vyžaduje osobní návštěvu u nich doma, než se k nim „nakvartýrujete", což byla nepříjemná komplikace. Když si někteří z námi „zaspamovaných" lidí četli, že by u nich tři měsíce bydleli 2 kluci z Čech, ani neodepsali. Naštěstí se asi dva týdny před odletem ozval náš budoucí domácí Asim, se kterým jsme domluvili podrobnosti.  Zbývalo už jen sbalit a konečně vyrazit!

Začátky a pobyt samotný

První dny po příletu jsme naštěstí nebyli hned vhozeni do ruchu velkoměsta, ale strávili jsme je u Hanky doma v krásném městečku Chepstow v jižním Walesu s celou jeho krásnou venkovskou atmosférou. Hanka nám na první dny poskytla azyl a pomalu nás připravila na pobyt a práci v Bhamu.

Cesta z Chepstow do našeho nového dočasného domova byla dlouhá, ale ani tak mě netrápila doba jízdy jako nervozita z nových spolubydlících a z toho, jak nás budou brát lidi v kanceláři. V duchu jsem si pořád opakoval fráze, které se do takových prvních chvil hodí, a říkal jsem si, že to nemůže být takový problém tam prohodit pár vět, co na hodinách angličtiny ve škole omíláme roky. Moje sebevědomí v angličtině ale rázem dostalo silnou ránu, při prvním setkání jsem si připadal jako na první hodině angličtiny. Ještě že tam s námi byla Hanka a rozdělili jsme si roli, ona mluvila, my jsme se přihlouple usmívali a kývali.

Spolubydlící a celý dům předčili moje očekávání. Sice, kdybyste si jen trochu připlatili, měli byste pokoj v Imperialu, ale takové jsou v Anglii ceny ubytovaní, měsíční cena ubytování + strava vycházela v české měně na něco mezi 15 - 20 tisíci/os. Ani jeden z našich dvou spolubydlících nebyl rodilý Angličan. A myslím, že to bylo jen lepší, oba nám pomohli se vším, s čím jen bylo na začátcích třeba, už jen proto, že se dokázali vcítit do naší situace a dokázali porozumět naší počáteční parodii angličtiny.

Birmingham a Space4

            Milionové město Birmingham není žádný historický skvost, je to město z drtivé části průmyslové a plné lidí, co se ženou hlavně za prací, takže taková atmosféra pro naši praxi byla vítaná. Naše hledání ubytování na poslední chvíli mělo za následek to, že jsme bydleli 4 km od firmy a za celou praxi nachodili tam a zpět asi 500 km, cestou jsme potkávali každý den šest stejných lidí, protože v Bhamu chodí pěšky do práce asi tak jeden z tisíce. Jelikož jsme dvě hodiny denně strávili jen chůzí, nezbýval nám ani po práci čas na nějaké obíhání hospod a vyjížďky do města, maximálně jsme se jednou za 2 dny stavili v Lidlu pro tousťák.

První dny v kanceláři byly neméně tragické než první setkání s panem domácím. Opravdu jsem si, než jsme odletěli a než došlo na to ze sebe něco dostat, myslel, že anglicky umím. Jasný, každej po chvilce větu seskládá a předříká ji, ale to, když musíte okamžitě reagovat a sypat ze sebe jednu za druhou bez pauziček než na vás přijde řada jako na hodině, když si odpočítáte, jaká věta na vás vyjde, a vy ji pak vysypete jako pán, je úplně jiný level. Tohle byl šok a bylo třeba se s tím vypořádat. Bylo to jen o tom se ptát a mluvit, kdy to jen šlo, a po dvou týdnech se naše parodie na angličtinu pomalu měnila na něco, co už se dalo používat v normálním rozhovoru. S tím nám nesmírně pomohla trpělivost lidí v práci a jejich snaha o to, abychom se na tři měsíce stali plnohodnotnými součástmi týmu.

Lidi v kanceláři byli fantastičtí. Zamiloval jsem si jejich smysl pro humor a obdivoval to, jaké množství špatně položených otázek je někdo schopen ode mě vzít a ještě s humorem a úsměvem na tváři odpovědět, případně k vám vyrazit a pomoct vám s čímkoliv. Když skupina 30 lidí vyprodukuje data pro výrobu, expedici a realizaci šesti až sedmi tisíc dřevostaveb za rok a u toho si udržet dobrou náladu v kanceláři bez zbytečných vyhrocených situací a hádek, to už stojí za obdiv.

Já osobně jsem v kanceláři měl funkci CAD designera. Ve zkratce, kreslení půdorysů a řezů domů se všemi potřebnými daty pro výrobu panelů, která probíhala zčásti na CNC stroji a zčásti ručně. Byl jsem součástí pětičlenného týmu designerů, takže oni neměli nouzi o někoho, kdo by se jich první týdny ustavičně vyptával, a já neměl nouzi o rady zkušených profesionálů, kteří v oboru pracují léta.

 

V průběhu druhé poloviny a ke konci praxe už se moje angličtina nedala porovnávat s tím, co ze mě vycházelo na začátku, poznal jsem spoustu nových lidí, moje schopnosti, rychlost, jak pracovat se softwarem a řešit problémy, co přišly, byly úplně někde jinde. Jak už jsem psal, takovou možnost nepotkáte každý den, a když už ji potkáte, tak se určitě vyplatí se jí chytnout, nepustit a být za ni vděčný. A to já rozhodně jsem, jsem rád, že volyňská průmyslovka tuhle možnost praxe poskytuje a tímto za ni panu řediteli, panu zástupci, Hance i Marianovi děkuji.

                                                                                                                                 Jarda


© Vyšší odborná škola a Střední průmyslová škola, Resslova 440, Volyně