phone icon +420 383 372 817 e-mail icon skola@volyne.cz
cz de en

Vyšší odborná škola a Střední průmyslová škola Volyně

OHLÉDNUTÍ ZA STUDENTSKÝM ŽIVOTEM NA DOMOVĚ MLÁDEŽE NAŠÍ ŠKOLY SLOVEM I OBRAZEM
LYŽAŘSKÝ KURZ – SKI AMADÉ 2024
JAK SE DNES STAVÍ
OHLÉDNUTÍ ZA LÉTEM
O škole Studenti Uchazeči Aktuality

Pro uchazeče

Fotografie školy

zveřejněno: 27.09.2013

Fotografie školy

Celý areál VOŠ a SPŠ Volyně byl v roce 2009 kompletně zrekonstruován, proběhla výměna oken a zateplení. 

Půdorysně i hmotově se jedná o dominantní stavbu v lokalitě města Volyně, ovlivňuje svým působením samotnou památkovou zónu a prostředí jejích nemovitých kulturních památek. Přestože nebyl areál před rekonstrukcí prohlášen nemovitou kulturní památkou, byla nutnost zachování architektonických hodnot v kontextu ke kulturně historickému prostředí města nepopiratelná.

Budova školy byla postavena v roce 1933 jako železobetonový skelet s vyzdívanými stěnami z plných cihel tloušťky 600 mm a 450 mm. Na svou dobu moderní řešení obvodového pláště, oken i navazujících detailů bylo však také poplatné možnostem tehdejších poznatků, technologií a sortimentu stavebních výrobků a v dnešních podmínkách naprosto nevyhovovalo tepelně technickým požadavkům, hygienickým předpisům a vzhledem k praskání okenních tabulí a opadávání vnějších omítek ani bezpečnostním předpisům.

Fasáda školy byla původní, opět z roku 1933. Během používaní byla pouze lokálně opravována, a to jen v místech dilatačních spár či mechanického poškození. Velmi nevhodná úprava fasády byla provedena v roce 1988. Záměrem tehdy byla estetická úprava již nevzhledné povrchové vrstvy. Na původní omítku byla nastříkána omítková směs s proměnným obsahem latexu. Vznikla tak málo propustná vrstva, která zabránila difúzi par pod nástřikem. Pod touto vrstvou v zimním období zamrzala zkondenzovaná pára a nástřik se odlupoval. Na četných místech byla omítka separována od obvodového pláště a hrozil její pád. Kromě tohoto mechanického poškození se  projevovalo i další rozšíření výkvětů a skvrn od minerálních solí pod nástřikem a fasáda byla neestetická. Dalším faktorem vedoucím ke zhoršení kvality omítek byly klempířské prvky, které byly již stářím značně poškozené a zprohýbané a docházelo pod nimi k zatékání dešťové vody do fasády.

Téměř všechna okna hlavní budovy měla atypické konstrukční řešení odpovídající funkcionalistickému vzhledu budovy. Přibližně je možné konstrukční řešení původních oken rozdělit na dvě základní skupiny - v části dílen byla okna kovová s nosným rámem, do kterého byly buď vsazeny okenní tabulky v samostatných úhelníkových rámečcích bez těsnění nebo byly tabulky pevně zaskleny přímo do rámu. Vždy se jednalo o zasklení dvojité, spáry ve vyjímatelných částech byly ovšem naprosto bez jakékoliv možnosti těsnění - tabulky byly pouze mechanicky zajištěny háčky. Ve zbývajících částech budovy byla použita okna konstrukčně řešená jako dřevěná, opláštěná kovovými pásky. Okna byla dvojitě zasklená, ale těsněná pouze v jedné drážce uzavíratelné speciálním pákovým mechanismem s výsuvnou kovovou lištou. Drážka okna byla navíc opatřena olověnou trubičkou pro lepší těsnění spáry. Okna byla dělená, zhruba do jedné čtvrtiny výšky pevně zasklená, ve zbývající části otočná a doplněná pod nadpražím speciálními větracími mřížkami opět ovládanými pákovým mechanismem. Vzhledem ke stáří oken (původní  z roku 1933) byly pákové mechanismy již značně zkorodované, částečně nefunkční i přes pravidelnou a náročnou údržbu. V posledních letech docházelo vzhledem k již malé tuhosti rámů křídel oken k velmi častému praskání skleněných výplní. Protože nebylo možné utěsnit spáry a ventilační mřížky, bylo velmi obtížné zajistit tepelnou pohodu požadovanou hygienickými předpisy. Navíc docházelo i k nadměrné kondenzaci vody na okenních výplních a následnému zatékání vody až do dřevěné konstrukce oken i dalších navazujících stavebních konstrukcí. Při prudkých deštích doprovázených větrem do budovy netěsnostmi oken zatékalo a docházelo k poškozování dřevěných podlah v učebnách. 

Vzhledem ke stáří oken, jejich tepelně technickým vlastnostem a s přihlédnutím k finanční náročnosti a efektivitě oprav byla jediným řešením výměna všech oken. Pro zachování funkcionalistického vzhledu budovy a s přihlédnutím k velikosti jednotlivých oken a možnosti zachování stávajícího členění byla navržena po konzultaci s NPÚ České Budějovice náhrada oken novými s hliníkovým rámem z tříkomorových profilů a s přerušeným tepelným mostem. Požadavkem bylo nejen zachování stávajícího členění, ale i poměru mezi tloušťkou hliníkových rámů a dělících prvků a rozměry skleněných výplní. Na základě požadavků energetického auditu a hodnoty průměrného prostupu tepla zohledňujícího velikosti oken byla následně navržena tloušťka izolace kontaktního zateplovacího systému a tloušťka tepelné izolace do střešního pláště. Z navržené tloušťky izolace kontaktního zateplovacího systému (120 mm) a současně požadavku na zachování tzv. „mělkého" ostění (80 milimetrů) charakteristického pro funkcionalistické stavby, vyplynuly požadavky na netypický detail kotvení okna mimo nosnou konstrukci až do tepelné izolace. Toto řešení však prakticky zcela eliminovalo tepelný most v oblasti kotvení oken k nosné konstrukci.

Fotografie školy Fotografie školy Fotografie školy Fotografie školy Fotografie školy Fotografie školy Fotografie školy Fotografie školy Fotografie školy Fotografie školy Fotografie školy Fotografie školy Fotografie školy Fotografie školy Fotografie školy
X