Pro uchazeče
Termíny maturitních plesů:
PS 4.A. - pátek 24. října 2025
NDK 4. - pátek 21. listopadu 2025
DI 4. - pátek 28. listopadu 2025
PS 4.B + VPB4. - pátek 23. ledna 2026
Aktuality:
OKRESNÍ KOLO VE VOLEJBALE 2025/2026
17.10.25
1. MÍSTO CHLAPCŮ, 2. MÍSTO DĚVČAT Letošní okresní kolo turnaje...PĚKNÝ DEN V PRAZE
17.10.25
Dne 6. října se třída NDK4. vydala na exkurzi do Prahy. Program jsme...SOBĚSLAVSKÁ IMPREGNACE
17.10.25
Ve středu 15. 10. 2025 vyjely třídy NDK 2. a NDK 3. na odbornou exkurzi do...KAM PO SKONČENÍ VYUČOVÁNÍ
13.10.25
Školní rok 2025/ 2026 už běží ve výuce v zaběhlých kolejích, ale...Všechny aktuality
Loos, Praha a tma
zveřejněno: 24.05.2024
Náš výživný kulturní koktejl, stvořený z výdobytků pražských architektonických a uměleckých skvostů, odstartoval již v dopoledních hodinách. Předně jsme po rozdělení na skupiny měli možnost nahlédnout do útrob vily doktora Müllera v pražských Střešovicích. Optikou původního architektonického bontonu této vilové lokality plné zelených ploch působil návrh hranatého funkcionalistického domu s plochou střechou tak kontrastně, že jeho stavební povolení bylo dokonce osmkrát zamítnuto. Tato skutečnost je o to zajímavější hlavně z důvodu, že v této době vlastnil dr. Müller druhou největší stavební firmu v republice. Nakonec, jak to tak bývá, se vila stala nejen skvostem Střešovic, ale dokonce dodnes navštěvovanou relikvií životního stylu nejvyšších prvorepublikových vrstev.
Následně na vybrané skupiny dýchla historie ještě o něco vzdálenější, když jsme s třídou DI3 měli možnost zhlédnout některé části secesního Obecního domu na Starém městě. Jeho pánské i dámské salónky překypovaly rozmanitostí a detailními zpracováními nejrůznějších architektových fantazií. Ve vzduchu se také vznášel jakýsi opar velkých dějinných událostí, jež se v daných prostorách odehrály. Mezi zmíněné skutečnosti lze započítat například dohody o finální podobě demokratické republiky po pádu monarchie.
Jen o malý kousek dál jsme v divadle V Dlouhé završili již všichni dohromady náš kulturní den Otčenáškovou hrou „Romeo, Julie a tma“. Strhující herecké výkony a minimalistické, leč naprosto trefné kulisy, složené z dvou posuvných paravánů, postele a stolu, podtrhly intenzivní prožitek z předestřené tematiky. Jen stěží mohl někdo cestou k autobusu zapochybovat o rozhodnutí Jiřího Otčenáška zařadit slovo „tma“ přímo do titulu své prózy. A tak jsme za chladné jarní noci v tichosti opustili Prahu s pocitem, že si z ní odvážíme krom protažených nohou a prázdných svačinových krabiček ještě něco jiného, co na dlouhou dobu zasytilo i naše estetické a kulturní potřeby.


