Pro uchazeče
Termíny maturitních plesů:
DI 4. - pátek 22. listopadu 2024
PS 4.B - pátek 13. prosince 2024
NDK 4. - pátek 7. února 2025
PS 4.A - pátek 21. února 2025
Aktuality:
ŽIVOT NA DOMOVĚ MLÁDEŽE
21.3.25
POHÁDKOVÝ KVÍZ V lednu, kdy jsme ještě všichni byli plni filmových...KRÁTKÁ EXKURZE DO UMĚNÍ DLOUHÉHO STOLETÍ
21.3.25
Ve čtvrtek 27. února jsme my, čtvrťáci designéři, jeli na naši...SLZY PŘINESLY ÚSPĚCH
21.3.25
Tento rok, v lednu, jsem na poslední chvíli narazil na soutěž Teendesign,...PROCHÁZKA NÁKUPNÍM CENTREM
7.3.25
V pátek 14. února se třídy PS3.A a VPB 4. „prošly“ budoucím...Všechny aktuality
Loos, Praha a tma
zveřejněno: 24.05.2024
Náš výživný kulturní koktejl, stvořený z výdobytků pražských architektonických a uměleckých skvostů, odstartoval již v dopoledních hodinách. Předně jsme po rozdělení na skupiny měli možnost nahlédnout do útrob vily doktora Müllera v pražských Střešovicích. Optikou původního architektonického bontonu této vilové lokality plné zelených ploch působil návrh hranatého funkcionalistického domu s plochou střechou tak kontrastně, že jeho stavební povolení bylo dokonce osmkrát zamítnuto. Tato skutečnost je o to zajímavější hlavně z důvodu, že v této době vlastnil dr. Müller druhou největší stavební firmu v republice. Nakonec, jak to tak bývá, se vila stala nejen skvostem Střešovic, ale dokonce dodnes navštěvovanou relikvií životního stylu nejvyšších prvorepublikových vrstev.
Následně na vybrané skupiny dýchla historie ještě o něco vzdálenější, když jsme s třídou DI3 měli možnost zhlédnout některé části secesního Obecního domu na Starém městě. Jeho pánské i dámské salónky překypovaly rozmanitostí a detailními zpracováními nejrůznějších architektových fantazií. Ve vzduchu se také vznášel jakýsi opar velkých dějinných událostí, jež se v daných prostorách odehrály. Mezi zmíněné skutečnosti lze započítat například dohody o finální podobě demokratické republiky po pádu monarchie.
Jen o malý kousek dál jsme v divadle V Dlouhé završili již všichni dohromady náš kulturní den Otčenáškovou hrou „Romeo, Julie a tma“. Strhující herecké výkony a minimalistické, leč naprosto trefné kulisy, složené z dvou posuvných paravánů, postele a stolu, podtrhly intenzivní prožitek z předestřené tematiky. Jen stěží mohl někdo cestou k autobusu zapochybovat o rozhodnutí Jiřího Otčenáška zařadit slovo „tma“ přímo do titulu své prózy. A tak jsme za chladné jarní noci v tichosti opustili Prahu s pocitem, že si z ní odvážíme krom protažených nohou a prázdných svačinových krabiček ještě něco jiného, co na dlouhou dobu zasytilo i naše estetické a kulturní potřeby.


